Jihlavské podzemí proslavil mj. v létě roku 1997 reportér české televize Stanislav Motl, který zde zkoumal záhadu jihlavské legendy a následně o několik hodin vyděsil svým zjištěním tisíce televizních diváků svojí reportáží ve večerních zprávách. Největším lákadlem tohoto spletitého labyrintu je ovšem stále svítící chodba, jejíž stěny dodnes září zeleně. Podle záhadologů byla tajemná zelená záře spojována i s Aghartou – bájným světem ukrytým v jiné dimenzi hluboko uvnitř Země.
Jak to bylo doopravdy vám odhalí článek Refresher Clubu. Jeho část si můžete přečíst na odkaze zde.
Svatojánská noc, 23. června 1997, Jihlava – Krátce po půl páté ráno se reportér české televize Stanislav Motl poleká rachotu ozývajícího se zpoza rohu chodby. Rychle vyskočí na nohy, zapne kameru a běží za zvukem. Po několika metrech se zastaví, napne uši a poslouchá ohlušující ticho. Přerušuje ho jen jeho vlastní dech a pomalé kapání vody, které rezonuje spletí chodeb.
Baterkou bloudí po navlhlých zdech podzemí, když uvidí, jak se na jedné z nich vlní stín nepřirozeně velké postavy. Na první pohled nevypadá, že by mohla patřit do našeho světa. Na hlavě má předmět připomínající přilbu, nebo možná krátce ostříhané vlasy? Stanislav se ani nestihne zamyslet nad odpovědí a stín se rozplyne.
Aby zjistil, zda jen blouznil, nebo skutečně byl svědkem něčeho, před čím ho varovaly městské legendy, přehraje si záznam z kamery. Zírá na něj s zatajeným dechem, stejně jako o několik hodin později tisíce televizních diváků, které jeho reportáž vyděsí ve večerních zprávách.
Ačkoli zpráva o neznámé entitě šokovala celé Česko, protože potvrdila svědectví místních, kteří tvrdili, že v 25kilometrovém labyrintu chodeb straší, nešlo o největší záhadu tohoto místa. Jihlavské podzemí nejvíce proslavila svítící chodba, jejíž zdi dodnes září zeleně. Podle záhadologů se tajuplná zelená záře spojovala i s Aghartou – bájným světem ukrytým v jiné dimenzi hluboko v útrobách Země. Protože chodby Jihlavského podzemí prý kdysi zkoumala elitní nacistická organizace Ahnenerbe , která hledala vstupy do podzemních říší a alternativních realit na pokyn samotného Adolfa Hitlera, domnívali se, že by zde mohl být ukrytý vstup do jiné dimenze.
Odhalit, co se v podzemí děje a proč chodba září, se pokoušeli různí záhadologové včetně Ivana Mackerleho a geologa Waltera Pavliše, kteří nám přiblížili, co záření způsobuje a zda skutečně zažili na tomto místě něco paranormálního.
Druhé největší podzemí v Česku
Podle oficiálních stránek města Jihlava není místní podzemí jen skromný sklepní komplex. S celkovou délkou 25 kilometrů a rozlohou 50 000 metrů čtverečních je po Znojmě druhým největším podzemním systémem v České republice. Chodby, které dosahují šířky až dva a půl metru a výšky tři a půl metru, byly vykopány přímo do skály a rozprostírají se pod celým historickým jádrem města. Horníci a dělníci je hloubili postupně ve třech podlažích. První patro těsně pod povrchem začali již ve 14. století, zatímco druhé a třetí patro – klesající až do hloubky 12 metrů – přibyla o dvě stě let později.
V 17. století dělníci zpevnili vybrané úseky cihlovými zdmi a propojili je novými chodbami. Středověcí stavitelé podzemí vybavili ventilačními šachtami, studnami a odtokovými žlábky na dně chodeb, které odváděly prosakující vodu do sběrných nádrží. V labyrintu byly dokonce i úzké štoly, které sloužily jako městská kanalizace. Mnohé z nich, ač modernizované, plní tuto funkci dodnes. Historici se kdysi domnívali, že původní obyvatelé města podzemí vykopali při těžbě stříbra či pro vojenskou obranu. Podle nejnovějších informací to však dělali čistě z ekonomických důvodů, protože Jihlava byla kdysi důležitou obchodní křižovatkou. Místní řemeslníci a kupci potřebovali obrovské sklady na zboží, a tak si najali horníky, aby jim pod domy vykutali gigantické sklepy. V 18. století obyvatelé ztratili o tyto prostory zájem, část z nich proto přestavěli na kanalizaci. Během průmyslového rozmachu v 19. století mnoho chodeb zasypali sutí při zavádění plynu a vodovodů.
Paranormální jevy, které zajímaly i vědce SS
Obyvatelé, kteří na začátku 19. století navštívili opuštěné podzemí, tvrdili, že v něm straší. Historky o paranormálních jevech a přízracích se během druhé světové války pravděpodobně dostaly i k uším německých vojáků. Podle svědectví byl Adolf Hitler velkým fanouškem okultismu. Věřil, že Němci jsou potomci Árijců, kteří prý pocházeli z podzemní říše Agartha. Ta se podle legend rozprostírala pod Tibetem a Mongolskem, píše ČT 24.
Nacisté založili dvě tajná společenství Thule a Ahnenerbe, která hledala dosud neobjevené světy a dimenze, aby dokázala nadřazenost nordické rasy. Tato společenství měla za úkol přezkoumávat nadpřirozené jevy a anomálie a získat výhodu nad nepřítelem. Podle svědectví jistého Waltera Exlera, který pocházel z Jihlavy, vyšetřovali nacisté i Jihlavské podzemí. Walter Exler tvrdil, že viděl, jak v roce 1940 do podzemí vešla skupina berlínských vědců – odborníků na paranormální jevy, kterým dělali společnost tři Asiaté pocházející z Tibetu. Jelikož šlo jen o slova, která nedokázal nijak podložit důkazy, nikdo jim nepřikládal velkou váhu. Tedy až do 70. let, kdy amatérští speleologové našli v podzemí záhadnou svítící chodbu.
Záhadná svítící chodba
Při průzkumu jihlavského podzemí narazili na úsek katakomb, jehož stěny vyzařovaly jemné, zelené světlo. Povrch tajuplné chodby pokrývala měkká, bílo-šedá hmota. Protože nedokázali tento fenomén vysvětlit, věřili, že chodba svítí zcela sama od sebe, trvale a bez jakéhokoli vnějšího zdroje energie, píše portál ČT 24. Anomálii si místní vysvětlovali různými teoriemi. Někteří připisovali záři vzácnému nerostu willemitu, či fosforu z kostí mnichů, které pohřbili na hřbitově přímo nad chodbou. Jiní zase hovořili o fosforeskujících bakteriích, plísních či houbách, nebo dokonce o nebezpečné radioaktivní hornině.
O Jihlavské podzemí se začal zajímat i záhadolog Ivan Mackerle, kterého fascinovaly legendy o říši Agharta. Když se dozvěděl o svítící chodbě a o historii, jak podzemí zkoumali nacističtí vědci, vydal se na místo. „Pozorování zelené záře kolem objektů nebo osob je typické pro případy zážitků souvisejících s přechody do jiné reality, do světa přízraků a podivných bytostí za hranicemi našeho konvenčního světa,“ vysvětluje Ivan Mackerle na svém webu , proč se domníval, že se v Jihlavě nachází „brána“ do jiné dimenze. Záhadolog tvrdil, že podzemní říše Agharta je podle starých legend osvětlena právě takovýmto nazelenalým světlem, které ovlivňuje tok času. Přítomnost „brány“ by podle něj vysvětlovala i všechny paranormální jevy.
Přízrak, který vyděsil novináře
Když se o výzkumu Ivana Mackerleho dozvěděl reportér české televize Stanislav Motl, rozhodl se, že na místě stráví noc, aby zjistil, zda se tam děje něco podivného. A ne ledajakou noc. Pro tento experiment si vybral Svatojánskou noc, kdy je podle legend aktivita nadpřirozených sil a duchů největší. Během svého pobytu na místě několikrát slyšel divné rány, ačkoli byl v podzemí sám. Největší šok však zažil o půl páté ráno, když na stěně jedné z chodeb při kamenném výklenku uviděl černý stín záhadné postavy. Ačkoli zpočátku na legendy o přízracích nevěřil, po tomto zážitku tvrdil, že s místem něco není v pořádku. O kamenný výklenek se začal více zajímat i Ivan Mackerle. Do podzemí nainstaloval termovizní kameru, kterou používají lovci duchů při zkoumání paranormálních jevů. Zjevování přízraků totiž podle legend často provázejí změny teploty bez vnější příčiny.
„O půl páté ráno, tedy ve stejnou dobu, kdy se podařilo Stanislavu Motlovi nafilmovat přízrak, poklesla ve výklenku teplota o jeden a půl stupně na šest minut. Poté se opět vrátila do původního stavu. Věděli jsme, že se toto místo musí něčím lišit od svého okolí,“ píše záhadolog na svém webu. Při zkoumání výklenku geologickým radarem objevili pravidelnou čtvercovou dutinu. Podle Mackerleho šlo buď o skrytou komnatu, nebo schodiště vedoucí ještě níže do hlubin katakomb. Rozhodli se, že se přes zeď ve výklenku provrtají a vsunou do dutiny dálkově ovládanou kameru.
„Když se vrták zakousl do skály, v chodbě se tísnili filmaři, novináři i zvědavci. Nikdo ze zúčastněných však nechtěl uvěřit tomu, co následovalo. Podle zcela evidentního záznamu z radaru jsme měli na dutinu narazit hned po prvním půl metru. Vrták byl však už v hloubce více než dva metry a stále nic. Jen skála. Další tři zkušební sondy na jiných místech dopadly stejně. Bylo to velké zklamání a další záhada,“ píše Ivan Mackerle.
Záhada svítící chodby vyřešena
Ve snaze zjistit, proč úsek podzemí září zeleně, si Ivan Mackerle přivolal na pomoc geologa Waltera Pavliše. Společným zkoumáním zjistili, že zeď nesvítí sama od sebe, ale nejprve ji někdo musí osvětlit baterkou nebo bleskem a až pak začne zářit. Walter Pavliš odebral ze zdi vzorky a poslal je na laboratorní zkoumání. „Zjistili jsme, že na stěně se nachází nátěr z wurzitu a barytu. Luminescentem byl wurzit – hexagonální modifikace sulfidu zinečnatého,“ řekl geolog pro Refresher.
Tento nátěr používali nacističtí vojáci. Podle historiků se během druhé světové války nacházely přesně nad svítící chodbou kasárny wehrmachtu , přičemž podzemí využívali jako kryty. Protože po jednom osvětlení vydrží barva zářit ještě přibližně 20 minut, domnívají se, že ji natřeli proto, aby dokázali utéct ven z krytu, kdyby jim vypnuli elektřinu.
Ačkoli chodba dodnes září, její svit pomalu slábne. „Nátěr smývá voda. Jeho životnost závisí na podmínkách, jaké jsou v podzemí. V Jihlavě je ještě jedna štola, kterou natřeli tímto materiálem, stejně jako například v Brně na Špilberku, ale tyto chodby nezáří tak pěkně,“ říká Walter Pavliš.
Geologa jsme se zeptali také na to, jak si vysvětluje záhadu se šachtou, o které na svém webu psal Ivan Mackerle. „Myslím si, že tam žádná šachta nebyla. Šlo o špatnou interpretaci výsledků zkoumání s přístrojem – geologickým radarem. Podle geofyzikálních výsledků zjistili jen tolik, že je na tomto úseku změna rychlosti – například jiná hornina nebo trhlina. Dutinu si už domysleli badatelé,“ říká geolog.
Na závěr jsme se Waltera Pavliše zeptali také na to, zda zažil na místě nějaké paranormální jevy, jaké popisoval ve své reportáži například novinář Stanislav Motl. Geolog je vůči nim však velmi skeptický: „Ne, nic takového jsem nezažil. Řekl bych, že tyto historky dost přikrášlili.“
Autor: Lukáš Čelka
