Do krovů

Komentovaná prohlídka gotických krovů z roku 1539 a věže kostela svatého Jakuba Většího. 

Poznejte s námi unikátnost jihlavských gotických krovů, které nám nabízejí pohled i na původní tesařské značky z 16. století. 

Jakým způsobem se krov stavěl, kolik na něj bylo spotřebováno dřeva, co se skrývá za tajemným otvorem v klenbě zvaným letniční? Vychutnejte si rovněž výhledy z nejvyšší věže v Jihlavě. Součástí prohlídky je i nahlédnutí do interiérů kostela. 

V rámci regionální spolupráce se společně s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR v tříletém projektu věnujeme fenoménu jihlavských krovů a podkroví. Sledujeme jejich specifickou typologii, která odpovídá charakteru a stáří staveb nebo jejich postupných proměn a zabýváme se možnostmi, jak se o ně správně starat, ale také tím, jak je eventuálně zpřístupnit nebo jinak využívat.

Kvalitní a dlouhodobě udržitelná péče o tyto prostory není samozřejmá a mnohdy je i v prostředí památek opomíjena nebo redukována na (ne)vhodnost nebo (ne)přípustnost obytné vestavby. Historické krovy přitom poskytují neocenitelný zdroj informací, s jejichž pomocí můžeme nahlížet do minulosti, uvažovat o současné praxi i o možnostech budoucích proměn. Výsledky projektu a nové poznatky průběžně konzultujeme s laickou i odbornou veřejností.

Barokní krov je nyní zpřístupněn po dřevěných chodnících se zábradlím tak, aby veřejnost v rámci prohlídek radnice mohla obdivovat mohutnost krovu a jeho tesařské detaily. Do budoucna navíc plánujeme prohlídkovou trasu po krovech v historickém centru města.

Tato donedávna opomíjená dominanta Jihlavy byla otevřena v roce 1928 a tvoří ji tři části – hlavní budova mechanizovaného obilního skladiště, zázemí pro zaměstnance s byty a kancelářskými prostory, a nákladová rampa. Součástí je i velký pozemek s pozůstatky kolejí, Pražské ulice, s halou a městskou divočinou.

Prvky německé reformní architektury se snoubí s autentickým mechanizovaným vybavením. Specifickou podobu zaoblené střechy tvoří lamelové krovy, díky kterým byla budova v roce 2019 prohlášena kulturní památkou, což zabránilo jejímu zboření.  

Stavba podle projektu brněnského inženýra a stavitele Johanna Theimera byla při svém návrhu dimenzována na 150 vagónů obilí, zásobováno bylo vlečkou právě z nedalekého nádraží. K vlastnímu silu byl přidán ještě obytný přístavek.

Co nás ale nejvíce zajímá a díky čemu byly obě tyto budovy nedávno prohlášeny kulturní památkou, je krovová konstrukce. Jde totiž o úspornou lamelovou konstrukci typu Zollbau, která se výrazně uplatňuje jak v interiéru, tak i navenek.