Pokud bychom hledali vhodné přirovnání pro středověkou Jihlavu, asi by bylo nejvhodnější slovo „stříbrná“. Jakmile jsou v polovině 13. století v okolí objeveny stříbronosné rudy, význam původně nenápadné vesnice na břehu řeky Jihlavy prudce vzrůstá. „Když hrnčíři v místě zvaném Staré Hory nešťastnou náhodou při vypalování praskla nádoba z místní hlíny, v peci se našlo stříbro,“ praví legenda. Nastává období, označované za stříbrnou horečku. Původní vesnice už dávno nestačí. Horní město, zvané Nová Jihlava, se rodí přibližně kolem roku 1240. Za výdělkem se sem stěhují nejen horníci, ale i řemeslníci a obchodníci, k tomu stoupá věhlas jihlavských soukeníků a sladovníků. „Město prosperuje tak dobře, že je třeba ho začít mnohem lépe chránit,“ uvědomují si představitelé Jihlavy. O jejím významu tak vypovídají i pevné hradby, které rychle město obkrouží. Jsou dlouhé až tři kilometry, nechybějí v nich bašty, obranné příkopy a součástí je také pět městských bran. Jihlava je v království stále důležitější, stává se nejstarším královským horním městem v českých zemích. O jejím bohatství svědčí i to, že už v průběhu 40. let 13. století zde začíná výstavba hned tří kostelů – kostela Povýšení sv. Kříže, Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jakuba Většího.
Čas léčí horečku
Výkladní skříní života těch nejbohatších jihlavských měšťanů je samozřejmě náměstí. Už v průběhu 13. století jeho obvod tvoří honosné kamenné domy, zpravidla s podloubími. Jedním z nejpyšnějších je v té době dům, který slouží jako sídlo královské mincovny. Zřejmě právě tady se za krále Václava II. (1271–1305) razí na olověných kovadlinách mince s reliéfem jen na jedné straně, takzvané brakteáty, vyrábějí se tu razidla v keramických formách, žhne tady pec ke zpracování kovu a odlévají se stříbrné pruty neboli cány. V 70. a 80. letech 13. století prostě žije Jihlava stříbrem a její věhlas překonává i zemské hranice. Jenže žádná sláva nesahá do nebe. Mincovna se z králova příkazu kolem roku 1300 stěhuje do Kutné Hory a místní stříbrné žíly se začínají vyčerpávat. Navíc jihlavské doly neustále zatápí voda, kterou je třeba pracně, a nakonec vždy marně vytahovat v nádobách na povrch. Jihlava ale stále patří k nejvýznamnějším královským městům, a tak se nevzdává. Nad doly začínají vznikat obří vodní díla, schopná pohánět moderní čerpadla. Kanály, přivádějící vodu z řeky Jihlavy i okolních potoků, měří celé kilometry. „Starohorský vodní náhon roztáčel šest vodních kol a je to nejstarší dílo svého druhu na našem území,“ hodnotí snahy jihlavských horníků historikové. Doba stříbrné horečky už je ale nenávratně pryč.
Doba těžkých zkoušek
Mincovna je sice minulostí, ale výhodná a lukrativní poloha domu s dnešním číslem popisným 21 láká řemeslníky i v dalších dobách. V průběhu 15. století bychom tu místo poslouchání kovových úderů do kovadlin mohli spíše cítit vůni čerstvého chleba, protože ho obsadili pekaři. Další staletí už pro výstavný palác na náměstí však tak příznivá nebudou. Husitská doba pro celé město znamená éru, kdy prosperita ustupuje bojům. Jihlava důsledně setrvává v opozici vůči Táboru a až smlouva z roku 1441 dlouholetou nevraživost mezi oběma městy zklidní. Počátek 17. století je pro město zlatým věkem zdejší architektury, ale dějiny už pro Jihlavu připravují další těžkou zkoušku. Třicetiletá válka představuje katastrofu. Počet obyvatel města klesá na šestinu, celkem 133 měšťanských domů je zcela pustých, další stovka je nenávratně poškozená. Mezi takové patří i dům s číslem 21. Neobyvatelný zůstává celá desetiletí.
Nejstarší stropy
V první polovině 18. století se majitelé snaží o opravy, ale zůstane jen u výměn dřevěných konstrukcí. Ještě v roce 1779 přesto patří dům č. 21 mezi 20 nejhodnotnějších ve městě, osud mu ale stále nepřeje. Po požáru v roce 1893 peníze nestačí na víc než na vybudování nového schodiště a na náhradu původního mansardového krovu za podstatně levnější a jednodušší, ale současně méně historicky cenný. Ani s příchodem 20. století není situace lepší. V roce 1907 sice dům č. 21 odkupuje město, ale jeho barokní fasáda dál chátrá a stále se nedaří ani opravovat interiéry. Již dávno není sídlem jednoho bohatého majitele, ale tísní se tu více rodin. „Zatímco původně bylo v domě hlášeno osm osob, nyní už počet přesahoval padesátku,“ zaznamenávají kroniky. Nikoho nezajímají dochovaná gotická sklepení, vzácné dřevěné konstrukce ani renesanční vstupní portál. „Torza trámového stropu nejstaršího sklepení jsou datována do roku 1280,“ dočteme se v Jihlavském architektonickém manuálu. Vzácné jsou ale i o něco novější části stavby, například dřevěný strop v dnešní čajovně z roku 1524. „Takhle staré stropy v Jihlavě skoro nejsou, jsou až z druhé poloviny 16. století,“ pochvaluje si současný památkář Jiří Neubert.
Návrat na výsluní
Plynou desetiletí a historicky cenný dům může na zašlou slávu jen vzpomínat. Teprve rok 2019 přináší v jeho historii zásadní změnu. Město totiž rozhoduje o rekonstrukci. Ještě však nějakou dobu potrvá, než mohou začít stavební práce. „Když mě oslovili s návrhem obnovy tohoto domu, uvědomoval jsem si, že absolvuji dobrodružnou pouť,“ přiznává architekt Marek Štěpán. Jeho cílem je od počátku vytvořit z domu svobodný prostor pro prezentaci umělecké tvorby i řemesla. Stavět se začíná v roce 2021 a dnes je takzvaný Stříbrný dům s nezaměnitelnou fasádou opět pýchou města. Návštěvníci ho obdivují už od prvních minut po vstupu. Pomůže jim k tomu jízda proskleným výtahem, díky němuž před nimi defilují průřezy starými klenbami a restaurovanými stavebními konstrukcemi od gotiky přes renesanci až po pozdní baroko. V gotické spodní části domu se představují archeologické nálezy a v přízemí dostala prostor čajovna. Stříbro je v domě všudypřítomné. Interiér pracuje se stříbrnými a šedými tóny ve výmalbách, na zábradlích i na střeše. K novým prostorám patří podkrovní promítací sál se stříbrným plátnem. Stříbrná horečka se tak do Jihlavy symbolicky vrací, jen už neláká horníky, ale turisty.
Dnes je Stříbrný dům zářící perlou, kterou se Jihlava právem pyšní. Rekonstruované prostory spojují historii s dneškem. Stříbrný dům byl dlouhá léta ve špatném stavu a čekal na znovuzrození. Jihlavské náměstí bylo výkladní skříní bohatého města.
Mincovna překvapuje Evropu
Nejcennějším archeologickým nálezem v prostorách Stříbrného domu je vybavení středověké královské mincovny, objevené na dvoře v zahloubené středověké odpadní jímce. Je to první takový objev na území Evropy. Díky tomu si lze prohlédnout razidlo opatřené trnem, olověnou kovadlinu ve tvaru komolého kužele s otvorem pro zasazení trnu razidla, odlévací formy a mincovní závaží, nechybějí ale ani zkušební otisky razidel či fragment metalurgického tyglíku, kelímku. V mincovně se pravděpodobně razily drobné mince s dráčkem nebo koníkem, objevit se ale podařilo i gotické kachle s vyobrazením českého lva nebo symbolu města – jihlavského ježka.
Foto: Filip Šlapal, dojihlavy.cz
Autor: Luděk Příhoda
