Za architekturou s JAM

#DoJihlavy za architekturou

JAM pro vás v unikátní online databázi dokumentuje moderní architekturu, známé stavby i dosud veřejností neobjevené klenoty, architekty i stavitele. Autory, objekty a soubory staveb pak v databázi představujeme v českém, německém a anglickém jazyce doplněné o současnou i archivní fotografickou dokumentaci, která je rozšířena o audionahrávky a dobové plány.

Nejen na jihlavskou architekturu se zaměřují přednášky, komentované procházky, edukační programy pro školy a tábory, tematické workshopy pro děti i dospělé, ale také badatelna s knihovnou JAM. Více informací najdete na webu jam.jihlava.cz nebo v nově zpřístupněném měšťanském domě na Masarykově náměstí č. 21. Jednotlivé objekty lze vyhledat podle unikátního číselného kódu na www.jam.jihlava.cz.

JAM je realizován prostřednictvím Brány Jihlavy z prostředků Fondů EHP 2014—2021 a statutárního města Jihlavy

Stezka A – Pod rakouskou orlicí — rozvoj města od druhé poloviny 19. století do roku 1918

Jihlavská pevnost a bastionové opevnění bylo v Jihlavě zrušeno na konci 18. století. Rozšiřování města mimo původní hradby bylo i kvůli hospodářskému útlumu jen velmi pozvolné. Teprve zboření většiny zbývajících městských bran v letech 1845—1849 a příchod průmyslového podnikání vedl k intenzivnějšímu stavebnímu rozvoji. Postupně se začala formovat nová předměstí. Na sever od původních hradeb, kde býval lazaret a později nemocnice, vzniklo Špitálské předměstí, západní předměstí se jmenovalo Matiční neboli Panenské a jižní Brtnické podle sousední obce. Většina podnikatelů byla německého původu, a tak i stavby byly zadávány hlavně německy mluvícím architektům.

Důležitým impulsem bylo zavedení Českomoravské transverzální dráhy a na to navazující první regulační plán moderního města. Plán vytvořil hlavní městskou třídu — Legionářů, přesunul hřbitov od kostela sv. Ducha na západní okraj města a na jeho místo navrhl park. Na tento první plán navázal o 10 let později kompletní regulační plán od firmy Bechmann a Strádal.

Třída Legionářů vedoucí od městského nádraží se stala výstavní ulicí města s reprezentativními budovami s charakteristickými nárožními věžičkami — rondely. Na Špitálském předměstí se stavěly hlavně školní budovy. Vzniklo zde gymnázium s víceúčelovou budovu pro muzeum a knihovnu, dívčí měšťanská škola nebo dívčí lyceum. Ulici Tolstého doplnil Justiční palác. V Benešově ulici byla již v 60. letech 19. století vystavěna synagoga, která byla bohužel v roce 1939 zničena. S realizací elektrické dráhy od hlavního vlakového nádraží do centra souvisela i stavba městské elektrárny.

Stezka B – Upevňování nové republiky a válečné drama 1918—1945

Vznik samostatné republiky byl významným milníkem v historii Jihlavy. Nový československý stát vytvořil hned několik velkých stavebních zakázek, které byly zadávány výhradně českým architektům. Němečtí obyvatelé si ale stále nechávali zakázky stavět od německých stavebníků. To svědčilo o rostoucí národnostní rivalitě, která se projevovala i snahou o nalezení českého národního stylu, jak se to projevilo na Župním legionářském domě od Jaroslava Dufky.

Pro většinu veřejných budov ve 20. letech se ale nakonec uplatnil výrazný styl čerpající z wagnerovské moderny. V tomto duchu byl postaven chirurgický pavilon v areálu nemocnice nebo Masarykovy jubilejní školy od Aloise Mezery.

Ve 30. letech se dominantním stylem stal funkcionalismus, který přinášeli do Jihlavy hlavně mladí architekti z Brna. Příkladem je sokolovna od Bohuslava Fuchse nebo poštovní úřad od Miroslava Kopřivy. V období protektorátu vznikla v lesoparku Heulos budova domova Hitlerovy mládeže, která byla postavena v nacisty preferovaném Heimatstillu. Většina dalších plánovaných projektů během války nebyla realizována a stavba je tak ojedinělým příkladem válečné architektury.

Stezka C – Zahradní čtvrti a bydlení v Jihlavě v první polovině 20. století

V centru města v okruhu zasypaného hradebního valu a na Špitálském předměstí vznikaly od konce 19. století zpravidla třípodlažní nájemní domy, které formovaly moderní široké bulváry. Jejich autory byli hlavně jihlavští stavitelé.

Na západním Panenském předměstí a na jižním Brtnickém předměstí se stavěly vily a drobnější stavby nižších rodinných domů. Na západní straně vzniklo několik zahradních čtvrtí. Rodinné řadové domy zde vytvořily novou zahradní tzv. úřednickou čtvrť podle návrhu Artura Corazzy. V meziválečném období se ucelila uliční linie nájemních domů v Tolstého ulici. Na Brtnickém předměstí přibývala zástavba nízkých prostých domků a podobně i na Kalvárii pokračoval růst chudších dělnických domků. Dřevěné Mlýny se zastavovaly nájemními a vícebytovými domy. Vznik zahradních čtvrtí nebo domovních bloků často iniciovala stavební bytová družstva a spolky. Například Družstvo svobodný domov postavilo mezi lety 1920—1922 celkem 21 domků pro 120 českých obyvatel severně od centra města. Správa státní tabákové továrny nechala pro své zaměstnance vystavět několik nájemních domů u Štefánikova náměstí.

Hned po zřízení protektorátu byla bytová situace v Jihlavě označena vládním komisařem za „bytovou kalamitu“ a byla přislíbena výstavba svou set jednorodinných domků se zahradou. Ty se začaly stavět na jihu města a po válce dostalo sídliště název Lidická kolonie. Projekt nebyl dokončen z důvodu nedostatečných financí.

Stezka D – Poválečná léta v socialismu a nová sídliště 1945—1989

Výstavba utlumená po druhé světové válce se v Jihlavě rozjela až v rámci první pětiletky začínající rokem 1949. V tomto roce také začali zaměstnanci Stavoprojektu Jihlava navrhovat směrný územní plán, který byl schválen v roce 1957. Plán navazoval na nerealizovaný regulační plán, na kterém v 30. a 40. letech pracoval Bohuslav Fuchs. Vznikl také nový silniční okruh, který odklonil dopravu z centra a v rámci kterého se postavil nový Brněnský most.

Hlavním ideovým úkolem celé komunistické éry bylo bydlení. Již v roce 1954 vzniklo první jihlavské Sídliště I za použití tradiční zděné technologie, ke kterému náležela i odpovídající infrastruktura. Od počátku 60. let pak začala nejmasovější výstavba bytů v dějinách města, která významně proměnila jeho urbanistický charakter. Nová technologie suché montáže předem vyrobených panelů urychlila a zlevnila výstavbu, zároveň ale silně kontrastovala s kompaktním rázem starších částí města. Všechna sídliště měl na starost jihlavský Stavoprojekt. Kromě obytných staveb vznikaly i veřejné zakázky, jako byl Dům zdraví postavený v duchu pozdní funkcionalistické architektury. Významnou stavbou se stal velkorysý projekt Kulturního domu ROH od manželů Machoninových, který již ukázal na nový směr rozvoje architektury v 60. letech.

Stezka E – Stavební vývoj a urbanismus po roce 1989

S listopadovou revolucí nastala ve stavebním vývoji města Jihlavy spousta změn. Stavoprojekt, který měl do té doby na starost většinu projektů, se v roce 1993 definitivně rozpadl a mnoho jeho členů zakládalo samostatné nebo skupinové architektonické ateliéry. Panelové domy, které měly největší podíl na výstavbě před rokem 1989, se již nestavěly, pouze se dokončily rozestavěné a naopak začaly převládat zakázky na administrativní a komerční stavby. Ty se objevovaly hlavně v centru města, kde zaplňovaly uliční proluky. Kvalita těchto staveb je ale velmi kolísavá.

Kultivovaným příkladem postmoderny lze označit pavilon operačních sálů v areálu nemocnice od Jaromíra Homolky a jeho ateliéru Penta. Kromě novostaveb se také mnoho staveb adaptovalo na nové využití, jako je přestavba dominikánského konventu na hotel nebo Žižkových kasáren na krajský úřad od Jaroslava Huňáčka. Rekonstrukce kina Dukla přinesla dva kinosály, kavárnu a archiv. Vznikl nový návrh fotbalového stadionu, který zatím čeká na plnou realizaci. Zimní stadion s halou z 60. let nahrazuje multifunkční aréna od architektů Chybik-Krištof. Došlo také k opravě veřejného prostoru vedle hradeb na park Gustava Mahlera od Martina Laštovičky.

Poptávka po individuálním bydlení vedla k postupnému nabobtnávání periferie, kde rostly na počátku nepříliš zajímavé satelity, později i lépe regulovaná sídliště s vícebytovými domy a zajímavé rodinné vily.

Stezka F – Centrum města. Zásahy do historického jádra ve 20. a 21. století

Historické jádro kdysi královského města Jihlavy založeného kolem roku 1240 dodnes obsahuje velké množství historicky hodnotných staveb z různých období. Cílená péče o ně započala až na konci 19. století, kdy došlo k úpravám kostelů sv. Ducha a sv. Jakuba. Specifickou formou památkové péče je přehodnocování původního vzhledu památek, jak se stalo například v roce 1924 na bráně Matky Boží. Kromě péče o již stojící památky vznikaly během 20. a 21. století v centru i novostavby, které často odrážely dobové představy o tom, jak má vypadat moderní a reprezentativní architektura vhodná do středu města. Do podoby historického jádra se propsaly i historické události, proluka po synagoze nebyla po druhé světové válce nikdy zacelena, odsun jihlavských Němců zase nechal mnoho budov opuštěných a postupně chátrajících.

Významnými změnami prošlo centrum města v druhé polovině 20. století. V 50. letech se o stav centra začal zajímat stát. Rekonstruovala se radnice a na náměstí byly opraveny dva domy pro nově založené Muzeum Vysočiny. Další velkorysé plány ale často nahradily spíše menší opravy a výstavba historizujících domů. V roce 1958 byl vypracován asanační plán transformující domy v centru na bydlení, o 9 let později ho nahradil plán, který již počítal s bouráním části dochovaného fondu. Ten se zčásti nacházel ve špatném stavu a 12 budov bylo v 60. letech nutno zbourat. Významným zásahem bylo vystavění obchodního domu Prior na místě zbouraného Špalíčku, který do centra města přinesl dobovou architekturu přelomu 70. a 80. let. Po roce 1989 prošlo centrum města postmoderními zásahy, z nichž výraznější je úprava Horáckého divadla. Neobvyklé řešení obnovy přinesla rekonstrukce měšťanského domu na Masarykově náměstí 21. V současnosti je největší výzvou revitalizace Masarykova náměstí podle vítězného návrhu od ateliéru MCA.

Stezka G – Industriál soukenická stezka

Soukenictví tvořilo základ hospodářské politiky města Jihlavy po několik století. V 19. století byla Jihlava dokonce druhým největším producentem sukna v Rakousku-Uhersku. Do dnešních dnů se však dochovalo jen několik továren, které tuto slavnou éru města připomínají. Jednou z nich je fabrika na vojenské sukno postavená u řeky Jihlavy továrníkem Kernem v letech 1860—1862. O rozvoji podnikání vypovídá i to, že rodinný klan Kernů si nechal vystavět ještě jednu továrnu v Žižkově ulici.

Dál po proudu řeky se nachází o sto let mladší továrna Modeta, postavená v letech 1969—1971. Ve své době prosperující podnik se ale nacházel již na konci slavné éry textilního průmyslu v Jihlavě. Nevyužité továrny byly postupně adaptovány k jinému využití. Tkalcovna Fürst a Hausner je upravena na byty a kanceláře. Továrna na plyše a krymy Hermann Pollack, ve které se vyráběl bytový textil až do začátku tisíciletí, je přestavěna na bytový dům.

Továrnu Johanna Tosta na vojenská sukna po druhé světové válce převzala Tesla pro svou elektrotechnickou výrobu a nyní se v opravených budovách nachází byty, domov pro seniory, hotel a lékařské služby. Jedním z mála dodnes fungujících textilních podniků je pletárna punčoch, ponožek a rukavic u zoo, kde se nyní šijí plavky a sportovní oděvy, a tkalcovna na vlněné zboží Leopolda Krebse ve Srázné ulici.

Stezka H – Židovská stezka

Židovští obchodníci se v Jihlavě usazovali pravděpodobně hned od jejího založení ve 13. století. V roce 1425 je moravský markrabě Albrecht vyhnal kvůli údajné spolupráci s husity a Židé se tak uchýlili do blízkých vesnic. Jejich domy získali katolíci včetně synagogy, která byla v 60. letech 20. století společně s dalšími budovami v Židovské ulici zbořena.

Židé z okolí Jihlavy ale do města stále chodili za obchodem. V 18. století museli začít platit mýtné a ve městě nesměli nocovat. Přespávali tak v hostinci za hradbami, který v roce 1789 přestavěl Johann Smutny tak, že zde byla samostatná místnost pro Židy i s vlastní kuchyní a vchodem ze zahrady. O sobotách a svátcích Židé místnost využívali jako modlitebnu.

V současnosti na tomto místě stojí Dělnický dům. Od konce 18. století získávali někteří Židé zvláštní povolení k pobytu, stejná práva jako ostatní obyvatelé obdrželi až v roce 1867. V té době již v Jihlavě fungovala Židovská náboženská obec a byla otevřena nová synagoga. Následoval vznik mnoha židovských spolků a rozvoj nejen náboženského, ale i společenského a politického života doprovázený ekonomickým rozvojem.

Ten trval až do druhé světové války. Při sčítání lidu v roce 1921 bylo v Jihlavě evidováno 1 126 židovských obyvatel. Židé v Jihlavě od roku 1939 nesměli vykonávat většinu prací, byl jim konfiskován majetek, nesměli do běžných obchodů a nakonec je čekal transport do Terezína a následně do jednoho z mnoha koncentračních táborů.

Po válce byla snaha obnovit Židovskou náboženskou obec, ale do Jihlavy se vrátil jen velmi malý počet původních obyvatel. Většina z nich pak emigrovala po roce 1948. Židovská obec tak v Jihlavě nikdy nebyla obnovena.

Na komentované procházky

Kromě procházek čistě architektonických můžete využít komentovaných procházek po městě i prohlídek běžně nepřístupných objektů s průvodcem. Během komentovaných procházek se můžete seznámit s osudy jihlavských prvorepublikových vil, ale také nasát atmosféru vysokých síní renesančních patricijských domů. Prozkoumáte dějinný vývoj historického centra města, ponoříte se do interiérů jihlavských kostelů a odhalíte tajemství běžně nepřístupných prostorů.

Rodiny s dětmi ocení zábavné procházky Po stopách jihlavských legend a pověstí či Jihlavské humoresky. Brána Jihlavy v současné době nabízí 20 komentovaných okruhů, které zahrnují různé aspekty městské historie.

Bránu Matky Boží, jihlavskou radnici, Dům Gustava Mahlera a Stříbrný dům můžete navštívit samostatně, nebo se rozhodnout pro prohlídku s průvodcem. Během komentované prohlídky získáte zajímavé informace, které byste jinak jen stěží získali.