Rok 1989 si spojujeme především se sametovou revolucí a pádem komunistického režimu. Výstava Jizvy připomíná i méně viditelnou část tohoto příběhu – násilí, ponižování a výhrůžky, kterým lidé při demonstracích čelili.
Jejich zkušenosti zachycují osobní vzpomínky lidí, kterým tehdy bylo devatenáct, dvacet nebo třeba pětadvacet let. Výstava vznikla ve spolupráci s organizací Post Bellum a Divadlem X10.
Pro mnoho nespravedlivě vězněných byly dopisy jediným spojením s rodinou a přáteli. Procházely přísnou kontrolou a cenzurou a na další zprávu se často čekalo celé týdny.
Výstava představuje skutečné dopisy vězněných a příběhy lidí, kteří je psali. I v několika povolených řádcích zůstával prostor pro blízkost, vděčnost, naději a očekávání dalšího setkání.
Komunistický režim zasahoval také do náboženského života. Zvuková instalace přibližuje zkušenosti lidí, kteří svou víru a církevní život uchovávali v tajnosti a kvůli nim riskovali pronásledování.