V mentálním prostoru tímto způsobem konfrontovaného diváka, tak zpravidla trvale zahnízďuje hned celé množství nově světem předenavnímaných lingvistických tvarů, nevratnou když cestou, na principu hlavy přeplněné expanzní pěnou, načasované bublaniny o chemickém složení připomínající kypřící prášek, ve které ale každá jednotlivá vzniklá skulina, značí prostor pokračující potenciální inkubace návštěvníkova dalšího rozjímaní. Založeno je tak ne/smysluplnost události zveřejnění letristně geodetických milníků ve dvou cyklech, do roviny psychologicky gymnastické literárně fungující trampolíny (de)fabulatizovaného světa, jež již zvykle, každým souborem významů, který na nás dopadne, zpravidla charakterizovaný je konfiskací osobního prostoru bezprostředně sousedící bytosti. V jiném smyslu, literát relokuje osvědčený principu slohového děje mezi slovy, do prostoru elementárně budovaného z jednotlivého písmene, v jádru zájmu uměleckými kruhy sice podvědomě využívaný, širším obecenstvem jako kdyby již však natrvalo podceněný.
(text: David Helán)
.jpg)
